Historie:

Historie ZX Spectra začíná na konci sedmdesátých let, kdy se na trhu objevují první osobní počítače, např. Altair 8800 (1975), Apple II (1977) a nebo Acorn firmy IBM, později známý pod jménem IBM PC. Tyto počítače byly již relativně cenově dostupné, ale jejich cena často překračovala tisíc dolarů, což znemožňovalo jejich masové rozšíření. To si uvědomil i Clive Marles Sinclair, britský tvůrce miniaturních zesilovačů a minirádií. Zareagoval velmi rychle a tak v lednu roku 1980 představil na výstavě ve Wembley model malého počítače ZX-80.

ZX-80 byl v té době prodáván za cenu 99.95 liber, případně jako stavebnice v ceně pouhých 79 liber, čímž se stal bezkonkurenčně nejlevnějším prodávaným osobním počítačem. Této nízké ceny bylo dosaženo díky mnoha úsporným opatřením, například drahý monitor nahradil obyčejný televizor a jako vnější paměťová jednotka se používal kazetový magnetofon. ZX-80 obsahoval procesor Z80 A, 4 kb ROM a 1 kb RAM s interpretem BASICu. Stal se v krátké době velmi oblíbeným , firma byla zavalena objednávkami a tak v září 1980 bylo prodáno již 20.000 kusů ZX-80.

Tento model měl však i mnoho nedostatků - například BASIC neumožňoval pracovat s čísly s pohyblivou řádovou čárkou a časté byly i stížnosti na kvalitu záznamu dat na magnetofon. Přes všechny chyby dosáhl tento typ velké popularity a celkem se prodalo asi 70.000 kusů. V září roku 1980 ho bylo možné dokonce rozšířit o přídavný modul 16 kb RAM, který se dal připojit na sběrnici na zadní straně.

Již v březnu následujícího roku přišla firma Sinclair Research na trh s novým vylepšeným modelem osobního počítače ZX-81. Ten se již dodával s 8 kb ROM s vylepšenou verzí BASICu (např. již umožňoval používat čísla s desetinnou čárkou, byly přidány některé matematické funkce, apod.) a stále s 1 kb RAM. Podařilo se také snížit cenu až na neuvěřitelných 69.95 liber, v případě stavebnice dokonce na 49.95 liber. To umožnilo použití nového čipu, všem spectristům dobře známá ULA, která nahradila 18 integrovaných obvodů v původním ZX-80. Paměť RAM bylo jako u předchozího modelu možné rozšířit, a to o dalších 16, 32 nebo 64 kb a dokonce i a na trhu se objevila malá tiskárna ZX Printer, která tiskla na speciální metalizovaný papír o šířce asi 10 cm. ZX-81 měl k dispozici pouze černobílý textový režim v módu 32x24 znaků, znak byl tvořen rastrem 8x8 bodů. Zajímavá byla také možnost měnit rychlost obnovovacích frekvencí obrazovky pomocí příkazů SLOW a FAST, což umožňovalo při náročnějších výpočtech zpomalit překreslování obrazu a tím i zrychlit výpočet.

Stejně jako předchozí model zaznamenal ZX-81 ohromný úspěch. Během deseti měsíců se prodalo skoro 300.000 kusů tohoto počítače a měsíčně se jich prodávalo dalších 15.000. Vyráběly se také v USA v licenci pod značkou Timex TMS1000. Odhad celkového počtu počítačů tohoto typu se pohybuje okolo jednoho milionu. Spolu s prodejem počítačů se velmi rychle rozvíjel i prodej příruček, učebnic programování a hlavně nového software. Díky tomu se podařilo tento počítač rozšířit mezi obyčejné lidi pro zábavu i pro výuku, což byl původní plán Cliva Sinclaira. Dalším úspěchem bylo zavedení těchto strojů do více než dvou tisíc britských škol.

Mezi perličky o tomto počítači patří například existence šachového programu pro verzi s 1 kb RAM (i když prý počítač hraje velmi špatně, i tak je to úžasný výkon), nebo prohlášení Cliva Sinclaira, že na ZX-81 je možné řídit jadernou elektrárnu.

Trh se začal pomalu nasycovat a lidé měli stále rostoucí nároky na schopnosti svého počítače. Proto Sinclair Research přichází v dubnu 1982 s dalším novým modelem, který se původně měl nazývat ZX-82, pak ale byl dodán na trh pod názvem ZX Spectrum. Tehdy asi nikdo netušil, že se z něho stane legenda, které se budou nadšenci z celého světa věnovat i po více než dvaceti letech od vzniku tohoto počítače.

ZX Spectrum, neboli gumák, jak bylo nazýváno pro svou klávesnici, bylo dodáváno ve dvou variantách, a to s RAM 16 kb za 125 liber a nebo s 48 kb RAM za 175 liber. Verze s 48 kb RAM se prodalo přibližně osmkrát více než levnější varianty a stala se standardem pro tuto třídu počítačů. Oproti starší verzi ZX-81 mělo ZX Spectrum rozšířenou paměť ROM na 16 kb a navíc zvukový generátor, vylepšený obvod ULA schopný generovat obraz nezávisle na procesoru, jemnou barevnou grafiku v rozlišení 256x192 bodů a vcelku kvalitní přenos dat mezi počítačem a magnetofonem. Snad jediná věc, za kterou bylo často kritizováno, byla nekvalitní klávesnice.

Obchodní úspěch nového typu překonala velmi rychle všechny předchozí. Měsíčně se prodávalo přes 15.000 kusů, na dobírku se prodalo dalších 200.000 a v roce 1983 se objevily ZX Spectra i v nabídce mnoha britských obchodních domů. Za svůj úspěch vděčil tento počítač mimo jiné i rychle vzniklé oblibě počítačových her, kterých začalo vznikat velmi brzy velké množství.

V tomtéž roce se dočkal Clive Sinclair ocenění - byl při příležitosti svých 43. narozenin byl tehdejší předsedkyní britské vlády Margaret Thatcherovou povýšen do šlechtického stavu a mohl si tak připsat ke svému jménu titul "sir". Jako důvod byly uvedeny Sinclairovy zásluhy o rozmach britské elektroniky a technický rozvoj.

Nástupcem veleúspěšného ZX Spectra se měl stát výkonný Sinclair QL. Ten byl vybaven 16-ti bitovým procesorem Motorola MC 68008, 48 kb ROM, standardně 128 kb RAM, rozšiřitelné až na 640 kb a používal dva Microdrive s kapacitou po 85 kb jako vnější paměti. Nabízí na svou dobu kvalitní grafické režimy - a to buď 256x256 bodů a 8 barev, nebo 512x256 bodů se 4 barvami. Na rozdíl od ZX Spectra (viz organizace paměti ZX Spectra) se jedná o plnohodnotnou grafiku, tedy pro jeden bod jedna barva.Další jeho výhodou byla možnost zapojit několik těchto strojů do počítačové sítě a podpora multitaskingu. Přestože se jednalo na svou dobu o velmi výkonný osobní počítač, nakonec se neujal. Největším problémem byla velmi brzy spuštěná reklamní kampaň. Sinclair Research pak nestačil odladit QL před jeho dodáním na trh a tak obsahovalo velké množství chyb. Ty byly sice záhy opraveny, ale pověst firmy značně utrpěla. Díky tomu, celkem vysoké ceně (asi 400 liber), nekompatibilitě se ZX Spectrem a také nastupující konkurenci firem Microsoft-Intel-IBM se Sinclair QL stal velkým zklamáním a do dvou let se přestal vyrábět. Přesto se prodalo asi 100.000 kusů a dodnes existují kluby uživatelů tohoto počítače (mezi ně dlouho patřil například i Linus Torvalds).

Po neúspěšném modelu Sinclair QL se Sinclair Research vrátil k osvědčenému výrobku - v roce 1984 vydává ZX Spectrum+, upravenou verzi původního ZX Spectra. Byla vylepšena klávesnice (převzatá ze Sinclair QL) a přibylo tlačítko reset, ale jinak bylo "plusko" shodné s klasickým Spectrem. Prodává se sice dobře, ale postupně se trh nasycuje. Sinclair Research navíc utrpěla velkou ztrátu díky dalšímu propadáku - elektrickému vozítku C5. To způsobilo, že brzy po vydání dalšího typu počítače, ZX Spectrum 128, se ocitá ve velkých dluzích a je koupena firmou Amstrad i s právem používat obchodní značku Sinclair.

Nové ZX Spectrum 128 bylo sice oproti typu QL krokem zpět, přesto si ale získalo celkem velkou oblibu. Jeho výhodou byl zvukový obvod AY-8192, který byl schopen hrát trojhlasou hudbu, a to nezávisle na procesoru, ROM zvětšenou na 32 kb, která obsahovala kromě starého BASICu i jeho vylepšenou verzi, a hlavně byla rozšířena paměť RAM na 128 kb. Protože ale procesor Z80 A obsahuje 16-bitovou adresovou sběrnici, tj. nemůže adresovat více než 64 kb, je paměť RAM rozdělena do stránek po 16 kb, které se dají přepínat.

Firma Amstrad pak ještě vydává ZX 128 ve variantách 128+2 a 128+3, ale ty již řadu počítačů značky Sinclair uzavírají. Modely +2 a +3 nepřinášejí již moc nového - 128 +2 má pouze zabudovaný magnetofon (ne moc kvalitní, neobsahuje ani počítadlo otáček) a kvalitnější klávesnici, verze +3 obsahuje místo magnetofonu vestavěnou disketovou jednotku používající nestandardní třípalcové diskety. Verze +3 také neměla vzadu vyvedeno napájení 9V, a proto zařízení, která to vyžadovala, s tímto modelem nefungovala.

Polední byl projekt, který vznikal několik let a měl se stát další revolucí, označovaný jako "super Spectrum" nebo kódovým označením Loki (podle severského boha milujícího hry). Loki měl být určený především na počítačové hry a zábavu a jeho hlavním konkurentem na trhu měla být tehdy úspěšná Amiga. Měl rozlišení 512x256 s 256 barvami, 128 kb paměti, výstup obrazu jak na monitor, tak i na televizor, možnost připojení joysticků, myši, světelného pera, měl obsahovat disketovou jednotku, harddisk a dokonce i CD-ROM. To vše se mělo prodávat za neuvěřitelných 200 liber. Pro srovnání - Amiga se prodávala asi za 1.500 liber. Celý projekt se značně prodražil a firma Amstrad ho ukončila. Vynaložená práce přesto nevyšla nadarmo - dva členové vývojového týmu se osamostatnili a použili získané znalosti pro Atari a vytvořili velmi úspěšnou herní konzoli Atari Jaguar. Kromě toho se mnoho prvků z nedokončeného Lokiho objevilo i v konstrukci počítače Sam Coupé.

Sam Coupé, nazývaný také pohrobek ZX Spectra, vyráběla firma MGT (neboli Miles Gordon Technology). Byl to osmibitový počítač s 6 MHz procesorem Z80 B (tedy o něco rychlejší, než ZX Spectrum) 256 kb RAM, grafickým rozlišením až 512x192 bodů a 128 barvami, šestikanálovým zvukovým čipem, 3,5" disketovou jednotkou. Přitom ho ale bylo možné přepnout do módu, kdy byl kompatibilní se starým ZX Spectrem a dal se k němu připojit i magnetofon. Sam Coupé měl ovšem v době svého nástupu na trh již silnou konkurenci ze strany Amigy, Atari ST a také nastupujících PC. Díky tomu, a také nedostatku software, který by využil všechny možnosti nového stroje, se brzy společnost MGT dostává do finančních problémů a posléze bankrotuje. Na krátký čas ve výrobě a prodeji Samů pokračovala firma SAM Computers. Hovoří se o novém ZX, o důstojném protivníku 16 bitů. Postupně se ale ukazuje, že 8 bitová technologie je zkrátka přežitá a budoucnost patří 16 bitům. Prodej Sam Coupé po počátečních úspěších rychle upadá a v roce 1991 si již nikdo nevzpomene o co vlastně šlo... Tím končí éra 8 bitových počítačů, zejména pak "nesmrtelného ZX..."

Zpět na index